Úvodní strana Město Partnerská města

Partnerská města

Ede, Nizozemsko

Oficiální stránky města: www.ede.nl

Stránky Nadace partnerství Ede - Chrudim (Stichting Stedenband Ede - Chrudim): www.ede-chrudim.nl

Ede je stotisícové město v provincii Gelderland rozkládající se na východě Nizozemska. Centrem provincie je nedaleký Arnhem. Ede je relativně mladé město plné zeleně. Díky tomu, že tu nejsou významné historické památky, městu nic nebrání v dynamickém rozvoji a městská zástavba se tu mění takřka před očima tak, aby se tu jeho občanům žilo co nejlépe. Svou rozlohou 32 000 ha patří k pěti největším městům v Nizozemsku. Ede samo, spojované s chemickým průmyslem a velkou vojenskou posádkou, nebývá typickým cílem turistických cest. To však neznamená, že návštěvníkům nemá co nabídnout. Je tu Historické muzeum, na okraji města lze navštívit park a zámeček Hoekelum, na opačném konci města je podobné menší sídlo Kernhem. Komu toto nestačí, satelitní městečka spadající pod administrativu Ede, jako Bennekom, Lunteren, Otterlo pak skýtají další zajímavé tipy pro turistické cíle. V Bennekomu je to Museum Kijk en Luistermuseum, což znamená Dívej se a poslouchej, v Otterlo stojí za návštěvu Tegelmuseum, tedy muzeum kachlů, typických nizozemských produktů, delftské fajáns. Otterlo je též východiskem do Národního parku De Hoge Veluwe.

Pouze 32 % plochy města Ede je zastavěno, zbytek tvoří převážně nedotčená příroda. Rozsáhlé lesy a vřesoviště, tvořící přírodní okolí Ede, jsou příjemným místem k relaxaci, k vyjížďkám na kole, na typickém to dopravním prostředku, které k Nizozemskému království patří stejně, jako větrné mlýny, tulipány, dřeváky a sýry. Národní park De Hoge Veluwe zaujímá významnou plochu této lokality. Je protkán sítí cyklostezek, je tu návštěvnické centrum s expozicí přibližující přírodní podmínky panující v parku, jsou tu pozorovatelny jelení zvěře, patřící k typickým zástupům fauny parku, a ovšem nelze přehlédnout citlivě do přírody zasazený komplex Muzea Kröller-Müller s jedinečnou kolekcí obrazů Vincenta van Gogha, Pieta Mondriana, Barta van der Lecka a dalších věhlasných mistrů moderního výtvarného umění. Goghova Kavárna v noci, či Jedlíci brambor patří k nezapomenutelným zážitkům návštěvníků Muzea Kröller-Müller. Na muzejní komplex volně navazuje rozsáhlá expozice výtvarných objektů a skulptur instalovaných přímo v okolní přírodě.

V parku lze rovněž navštívit poněkud tajemně vyhlížející tzv. loveckou chatu Sint Hubertus rodiny Kröller-Müller, dílo významného nizozemského architekta Hendrika Berlageho, jehož pojetí lovecké chaty se výrazně vymyká naší představě skromného obydlí lovců. Sint Hubertus je komfortní rodinné sídlo na břehu rozsáhlého rybníka s mnoha luxusně zařízenými místnostmi a vysokou vyhlídkovou věží. Aby návštěvníci zvládli všechna lákadla parku, mohou využít speciální bílá kola zapůjčená v rámci vstupného. Prostě si u vstupu do parku vypůjčí jedno z mnoha kol, dojedou na místo svého zájmu, tam kolo na parkovišti k tomu určeném kolo odloží a pro další část trasy po prohlídce daného místa, si půjčí kolo jiné. O kola se správa parku svědomitě stará, takže bez obav si lze kdekoli vzít jakékoli z bílých kol a jedinou podmínkou je odevzdat je před opuštěním parku.

Nizozemsko je zemí kontrastů a protikladů, jež však nejsou v rozporu, ale vzájemně se doplňují. Je to konstituční parlamentní monarchie, což samo o sobě je spojením dvou navzájem se doplňujících protikladů. Jedná se o zemi s parlamentní demokracií, která ale ctí symbolickou hlavu státu, krále, jímž v současné době je Vilém Alexandr Nizozemský; ten v roce 2013 vystřídal na trůnu známou a populární královnu Beatrix, svou matku. K dalším doplňujícím se protikladům patří skutečnost, že Nizozemsko je veskrze moderní zemí, která však nezapomíná na své historické tradice. A chcete-li ještě jeden příklad, tak v Nizozemsku se pojí cit pro detail a věci malé, jakými jsou malé útulné domečky a schopnost využít sebemenší plochu země, se smyslem pro problematiku kolosálních rozměrů, jež představují poldery, rozsáhlé plochy tzv. nové země doslova vyrvané z moci Severního moře, dalším jsou plán Delta úspěšně chránící níže položené oblasti před vysokým přílivem, a soustava hrází propojujících malé severní ostrovy a které dokázaly přetvořit mořský záliv Zuidersee se slanou vodou na sladkovodní jezero Ijselmeer. Přestože zásahy globálních rozměrů do přírodních procesů se v jiných částech světa nesetkaly s úspěchem a představují ekologickou katastrofu, nizozemské promyšlené přetváření krajiny a původních přírodních poměrů je jednoznačné přínosné.

Smlouvu o partnerství a spolupráci mezi Chrudimí a Ede podepsali starostové Ing. Jiří Nový a pan Willem Blanken v červnu roku 1993 v Chrudimi.

Svidník, Slovenská republika

Oficiální stránky města Svidník: www.svidnik.sk

Město Svidník leží na severovýchodě Slovenska, na soutoku řek Ondava a Ladomíra. Malebné svahy Nízkých Beskyd ohraničují město. Nedaleký Dukelský průsmyk hrál v dějinách města vždy velmi důležitou roli. Nejstarší zmínky o Svidníku sahají až k datu 1357. V první polovině 14. století tudy vedla z podunajské a potiské oblasti a ž Baltskému moři důležitá obchodní cesta - Jantarová. Procházela tudy i vojska Suvorovy armády a generála Kutuzova. Dukla a samotný Svidník se staly v druhé světové válce symbolem mnoha obětí. Významným mezníkem v celé historii města byla Karpatsko-dukelská operace. Několikaměsíční boje měly zničující charakter pro celé území v poddukelské oblasti.

Dnešní Svidník je okresním městem, kde žije 12 500 obyvatel, převážně Slováků, a silná národnostní menšina Rusínů a Ukrajinců.

Komunikace E 371, která vede přes Vyšný Komárnik, představuje nejfrekventovanější spojení Slovenska s Polskem. Důležité podniky ve městě jsou oděvní závody SVIK, Potravinářské strojírny a Továrny potravinářského průmyslu.

Ve městě jsou čtyři základní školy státní a jedna církevní, čtyři střední školy (gymnázium, střední průmyslová škola oděvní, obchodní akademie a střední škola církevní. Učiliště zastupuje střední odborné učiliště oděvní.

Muzeum ukrajinsko - rusínské kultury a Vojenské muzeum patří na Slovensku svými expozicemi mezi nejvýznamnější.

„Slavnosti kultury Rusínů a Ukrajinců na Slovensku“ jsou pro Svidník významnou událostí, která přesahuje hranice města. Folklórní vystoupení národopisných souborů v přírodním amfiteátru navštěvuje více než 5 000 diváků.

Lesy v oblasti jsou smíšené a pro houbaře učiněným rájem. Hornatý ráz krajiny poskytuje výborné možnosti pro pěší turistiku a pro méně náročné lyžaře možnosti pro toto sportovní odvětví.

V květnu 1997 podepsali zástupci Chrudimi a Svidníku smlouvu o partnerské spolupráci. Tím byla dána oficiální možnost hledání různých forem spolupráce mezi občany našich měst.

Olešnica, Polsko

Oficiální stránky města Olešnica: www.olesnica.pl

Olešnica leží v Dolním Slezsku, 30 km severovýchodně od Wroclavi. První zmínka o existenci Olešnice pochází z roku 1189 Vzhledem k výhodné poloze na jedné z hlavních obchodních cest prošla Olešnice rychlým rozvojem, takže se již v roce 1255 stává městem, organizovaným podle západních vzorů.

V roce 1329 se Olešnica ocitla za hranicemi Polska. Kníže Konrád I. složil lenní hold českému králi Janu Lucemburskému a tímto aktem se město na více než tři století spojilo s českými zeměmi. Po vymření rodu Paistovců byla Olešnica v roce 1495 udělena českému rodu Poděbradů. Období panování Poděbradů je uváděno jako čas všeobecného rozkvětu. Česká perioda olešnické historie skončila v roce 1647, kdy po smrti posledního mužského příslušníka rodu Poděbradů Karla Fridricha, přechází město do rukou německých knížat.

Olešnice se stala znovu součástí Polska až po roce 1945. Po skončení II. světové války opustilo města většina původního německého obyvatelstva (počet obyvatel klesl z 18.138 v roce 1939 na 4.246 v roce 1946).

Dnešní Olešnica má 40 000 obyvatel, je významným průmyslovým a hospodářským centrem regionu. Mezi největší podniky patří továrny na výrobu obuvi a plastových součástí automobilů, vybudované ze účasti zahraničního kapitálu.

Partnerská smlouva byla podepsána na radnici polského města Olešnica ve dnech 12. - 13. 2. 1998. Krátce po podpisu partnerské smlouvy byly projednány konkrétní podoby spolupráce, zejména v kulturní a sportovní oblasti.

Motovun, Chorvatsko

Oficiální stránky města Motovun: www.motovun.hr

Město Motovun se rozkládá na strmém kopci nad řekou Mirnou v srdci Istrie v Chorvatsku. Z dáli bychom jej podle našich měřítek mohli považovat spíš za hrad, však také v chorvatštině se město řekne grad, ale je to vskutku město s úzkými uličkami, poměrně rozlehlým náměstím (Trg Andrea Antigo) a dominantou kostela sv. Štěpána (Sveti Stjepan). Je nevelké s necelou tisícovkou obyvatel, ale významné svojí historií i bohatou kulturní současností. S Chrudimí je pojí jméno chrudimského rodáka Josefa Ressela, známého vynálezce lodního šroubu, který se v Motovunu podruhé oženil a kde působil ve své původní profesi lesníka. Lesy v okolí Motovunu jsou ale známé také jinak, a to pro své podzemní bohatství - kulinářský poklad jménem lanýže.

Motovun je rodištěm slavného šampióna Formule 1 Maria Andrettiho. Tento fakt může mnohé fanoušky automobilového sportu mást, když vědí, že Mario Andretti je svým původem Ital. Historie však někdy dovede udělat v geografii docela pěkné kotrmelce a v tomto případě to znamená, že v roce 1940, kdy se Mario Andretti narodil, Motovun patřil Itálii. Tehdy se ovšem jmenoval Montona. Změna státní příslušnosti Motovunu nastala po druhé světové válce.

K nejvýznamnějším kulturním akcím odehrávajícím se každoročně ve městě na přelomu července a srpna je Motovun Film Festival, který se stal již pojmem mezi vyznavači filmového umění v mezinárodním měřítku.

Motovun je s filmem spojen i jinak. V roce 2009 město posloužilo jako kulisa italského města za druhé světové války ve filmu George Lucase a Anthonyho Hemingwaye s názvem Red Tails.

Přátelské vztahy Chrudimi a Motovunu se rozvíjejí delší dobu. V květnu 2014 (10. 5. 2014) starostové měst Chrudimi (Petr Řezníček) a Motovunu (Tomislav Pahović) podepsali smlouvu o partnerství. Oficiální dokument slibuje rozvoj vzájemných kontaktů v oblastech kultury, sportu, školství, cestovního ruchu a dalších.

Poslední úprava: 30. 07. 2014 - 12:58, Stanislav Novotný

 Tisk


Chrudim foto
28. 2. 2017

mapa stránek rss

CZ EN DE