Partnerská města

• Ede, Nizozemsko
• Svidník, Slovenská republika
• Olešnica, Polsko

Ede, Nizozemsko

Oficiální stránky města: www.ede.nl

Stránky Nadace partnerství Ede - Chrudim (Stichting Stedenband Ede - Chrudim): www.ede-chrudim.nl

Výbor pro partnerství Chrudim – Ede

Lepšímu poznání země, mentality jejích obyvatel i všech reálií země velké jako dlaň, avšak veliké intelektuálním potenciálem svých lidí, současných i těch z historických dob, bezesporu napomáhá naplňování partnerských vztahů mezi mnoha městy v České republice a Nizozemsku. Partnerským městem Chrudimě je už bezmála deset let město Ede (vyslov „eide“).

Jaké je Ede? Je to město s více než 100 000 obyvateli, centrum provincie Gelderland, město relativně mladé, plné zeleně, město, kde máte pocit, že jste doma. Tento dojem jistě umocňuje tabulka s chrudimskou orlicí na vjezdu do města, ale není to jen v tom.

Po dlouhé a únavné cestě autem napříč celým Německem se na dálnici A3 konečně objeví nápis NEDERLAND. Na směrových ukazatelích se Arnheim změní na Arnhem a vám ještě zbývá posledních 45 kilometrů cesty. Ještě projet lesem, kde podél silice lákají přívětivé hostince s typickými červenobílými okenicemi (červená a bílá pole tvoří dva bílé a dva červené trojúhelníky dotýkající se svými vrcholy tak, jak obdélníky okenic rozdělují jejich úhlopříčky), minete městský ovčín a už je tu Ede. Ještě podjet radnici, která odvážně překračuje jednu z hlavních tepen města, a po tisíci kilometrech jste u cíle.

Město Ede díky své rozloze 32 000 ha patří k pěti největším městům v Nizozemsku. Pouze 32 % jeho rozlohy je zastavěno, zbytek tvoří nedotčená příroda, v níž nejvýznamnější místo zaujímá národní park De Hoge Veluwe. Rozsáhlé lesy a vřesoviště tvoří přírodní okolí Ede.

To je jen velmi strohá charakteristika patrnerského města. Abychom mu porozuměli, musíme poznat jeho okolí, zemi, v níž leží, jeho obyvatele. Podívejme se proto nejdříve na širší rámec, který Ede obklopuje.

Jaká je to to vlastně země a co o ni víme? Jací jsou její obyvatelé, jejich mentalita, národní zvyky?

Holandsko, přesněji řečeno Nizozemsko a ještě přesněji Nizozemské království, není pro tuzemce typickou cílovou zemí prázdninových výprav. Jen tak na okraj: Holandsko je jen jednou z 12 provincií, z nichž se skládá Nizozemsko. Naše představa správné dovolené zpravidla zahrnuje pláže azurově modrých jižních moří, chuť tropické (či subtropické nebo aspoň jihoevropsko-středomořské) exotiky a žhavého slunce. I když Nizozemsko má také své věhlasné pláže u Scheweningenu, už jen jméno moře, které je omývá - Severní - nám, trochu neopodstatněně, nahání husí kůži. A kdo má rád dovolenou na horách, tak ten také raději jede jinam, než do země, která je rovná jak rýsovací prkno. Přesto je Nizozemsko nesmírně zajímavá země, která stojí za navštívení.

Když přijedete do Nizozemska, máte pocit, že jste se ocitli ve světě, který má jiné měřítko a není to jen při návštěvě zábavního parku Madurodam, proslaveného miniaturami světoznámých staveb. Nizozemské domky jsou jakoby pro lidi menšího vzrůstu. Tento dojem ještě navíc podtrhují cihly, z nichž jsou ty domy postaveny, které mají menší rozměry než ty tuzemské. Pro nizozemské stavitelství je typické neomítané zdivo z cihel natvrdo pálených s barevně kontrastujícími akcenty dveří a oken, často natřených bíle nebo jsou v přírodní barvě kvalitního dřeva, případně jsou opatřeny nátěrem nádherně sametově tmavozelené barvy, jakou byste v našich prodejnách s nátěrovými hmotami hledali marně. Maně se vám možná vybaví, co je malé, je hezké. A opravdu, nizozemské domky, zejména ty starší, jsou nesmírně půvabné. Když však vstoupíte dovnitř, všechen pocit „vnější malosti“ je rázem ten tam. Že by měl Švejk pravdu, když tvrdil, že uvnitř zeměkoule je ještě jedna větší? Že by to ale platilo i o nizozemských rodinných domcích? Vždyť to odporuje fyzikálním zákonům! Brzy však zjistíte, že vše je v naprostém pořádku, jen vnitřní dispozice holandských domů jsou nanejvýš účelné s dokonale využitým prostorem. Ostatně, účelné hospodaření s místem je typickou vlastností Holanďanů i v celostátním měřítku, neboť životního prostoru se této zemi příliš nedostává. Hlavní obytná část domu nezřídka zabírá téměř celý půdorys přízemí. Do patra, kde bývají ložnice, koupelna případně další místnosti, se chodí po schůdkách skoro jako do kurníku. To je sice možná trochu zlomyslné tvrzení, ale faktem zůstává, že takové schodiště zabere minimum místa. Nábytek v patře proto musí být rozebíratelný, lehký, jinak se musí stěhovat oknem. k tomu slouží konzoly s háky ve štítech starých domů, jaké můžete vidět na nábřežích grachtů v Amsterodamu či Utrechtu. Takže žádní trpaslíci ti Holanďané nejsou. Umějí ale využít svůj obytný prostor k tomu nejdůležitějšímu, totiž k bydlení, k příjemnému žití. Podstatné je také propojení vnitřního obývacího prostoru s okolní přírodou. Velká, takzvaná francouzská, okna současně slouží jako dveře a dovolují, že uděláte jen pár kroků a jste na zahrádce jak dlaň. Žádná mrkev, brambory, či slepice, ale obytná zahrada s perfektně střiženým trávníkem, květinami, okrasnými keři, stromy, nebo dokonce s malým jezírkem a bublajícím potůčkem. Vodu tu kolem dokola prohání malé čerpadlo. Kouzelné, že? Přestože sousedé logicky musejí být téměř na dosah ruky, vše je vyřešeno tak, že máte pocit dokonalého soukromí.

To je však jen jedna strana mince. Holandsko je země kontrastů. Na jedné straně domečky jak z dětské stavebnice, úzké ulice s kruhovými objezdy, kde si myslíte, že se autobus rozlomí v půli, na druhé straně grandiózní a velkolepé stavby, které mění tvář země při pohledu z oběžné dráhy: poldery - uměle vytvořená území doslova vyrvaná z moře. Nizozemsko je zemí mohutných řek, jako Maas, Ijssel, Amstel, Rýn ... A právě tyto řeky ústící do Severního moře působily Nizozemí nesmírné útrapy. Při vysokém přílivu se totiž jejich tok obracel a masy mořské vody se vrhaly do vnitrozemí. Není třeba zdůrazňovat, co to v ploché zemi na úrovni mořské hladiny a někde dokonce pod ní, dokázalo napáchat za paseku. Ano, dokázalo, ten minulý čas je na místě. Je tu totiž plán Delta, technický zázrak, který uzavře ústí velkých řek při vysokém přílivu. Důmyslné soustavy hrází k ochraně země ležící z velké části pod úrovní hladiny moře před ničivou silou vody jsou typickým rysem Nizozemí. Možná nás z tohoto přepadne až skepse, avšak narozdíl od megalomanských projektů diktovaných sovětskou propagandou a necitlivě zasahujících do sibiřských ekosystémů, které se posléze ukázaly jako hrubý omyl a ekologická katastrofa pro rozsáhlá území, vycházejí nizozemské zásahy do přírody z potřeby čistě praktické, realizované takřka v tichosti a samozřejmě bez jakéhokoli ideologického pozadí. A navíc jsou velmi úspěšné. Nejde přitom o žádné maličkosti: Vnitřní moře se slanou vodou zvané Zuidersee výstavbou hráze změnili na sladkovodní jezero Ijsselmeer. Mimochodem, Holanďané rozlišují dva druhy hrází: příčné, které přehrazují řeku - dam (město u hráze na řece Amstel je v trochu zkomolené podobě je přece Amsterdam), a podélné, lemující břehy řek - dijk (to nám také nezní úplně cize - původ jména „van Dijk“ je tedy náhle zřejmý). Poldery - nová země - zabírají podstatně větší rozlohu, než je ochotna připustit naše představivost. To je tedy jen velmi zúžený pohled na zemi, kterou, ruku na srdce, moc neznáme. Když pro porovnání našich znalostí zvolíme jako „referenční“ zemi jiné království a svého času také dominantní námořní velmoc - ostrovní Velkou Británii - uvědomíme si, že o Nizozemsku toho víme žalostně málo. Britskou královnu Alžbětu zná každý, ale kdo se stejnou jistotou vysype jméno nizozemské královny Beatrix? Notoricky známá je britská vlajka, ale víte, jakou vlajku má Nizozemsko? Víte, že jsou na ní stejné barvy, jako na té naší, jen jsou uspořádané do vodorovných pruhů?

To je tedy jen několik střípků z bohaté mozaiky zvané Nizozemsko. Tato malá země však nabízí mnohem víc. To je už ale na vás, abyste ji poznávali i z dalších zorných úhlů.

Svidník, Slovenská republika

Oficiální stránky města Svidník: www.svidnik.sk

Město Svidník leží na severovýchodě Slovenska, na soutoku řek Ondava a Ladomíra. Malebné svahy Nízkých Beskyd ohraničují město. Nedaleký Dukelský průsmyk hrál v dějinách města vždy velmi důležitou roli. Nejstarší zmínky o Svidníku sahají až k datu 1357. V první polovině 14. století tudy vedla z podunajské a potiské oblasti a ž Baltskému moři důležitá obchodní cesta - Jantarová. Procházela tudy i vojska Suvorovy armády a generála Kutuzova. Dukla a samotný Svidník se staly v druhé světové válce symbolem mnoha obětí. Významným mezníkem v celé historii města byla Karpatsko-dukelská operace. Několikaměsíční boje měly zničující charakter pro celé území v poddukelské oblasti.

Dnešní Svidník je okresním městem, kde žije 12 500 obyvatel, převážně Slováků, a silná národnostní menšina Rusínů a Ukrajinců.

Komunikace E 371, která vede přes Vyšný Komárnik, představuje nejfrekventovanější spojení Slovenska s Polskem. Důležité podniky ve městě jsou oděvní závody SVIK, Potravinářské strojírny a Továrny potravinářského průmyslu.

Ve městě jsou čtyři základní školy státní a jedna církevní, čtyři střední školy (gymnázium, střední průmyslová škola oděvní, obchodní akademie a střední škola církevní. Učiliště zastupuje střední odborné učiliště oděvní.

Muzeum ukrajinsko - rusínské kultury a Vojenské muzeum patří na Slovensku svými expozicemi mezi nejvýznamnější.

„Slavnosti kultury Rusínů a Ukrajinců na Slovensku“ jsou pro Svidník významnou událostí, která přesahuje hranice města. Folklórní vystoupení národopisných souborů v přírodním amfiteátru navštěvuje více než 5 000 diváků.

Lesy v oblasti jsou smíšené a pro houbaře učiněným rájem. Hornatý ráz krajiny poskytuje výborné možnosti pro pěší turistiku a pro méně náročné lyžaře možnosti pro toto sportovní odvětví.

V květnu 1997 podepsali zástupci Chrudimi a Svidníku smlouvu o partnerské spolupráci. Tím byla dána oficiální možnost hledání různých forem spolupráce mezi občany našich měst.

Olešnica, Polsko

Oficiální stránky města Olešnica: www.olesnica.pl

Olešnica leží v Dolním Slezsku, 30 km severovýchodně od Wroclavi. První zmínka o existenci Olešnice pochází z roku 1189 Vzhledem k výhodné poloze na jedné z hlavních obchodních cest prošla Olešnice rychlým rozvojem, takže se již v roce 1255 stává městem, organizovaným podle západních vzorů.

V roce 1329 se Olešnica ocitla za hranicemi Polska. Kníže Konrád I. složil lenní hold českému králi Janu Lucemburskému a tímto aktem se město na více než tři století spojilo s českými zeměmi. Po vymření rodu Paistovců byla Olešnica v roce 1495 udělena českému rodu Poděbradů. Období panování Poděbradů je uváděno jako čas všeobecného rozkvětu. Česká perioda olešnické historie skončila v roce 1647, kdy po smrti posledního mužského příslušníka rodu Poděbradů Karla Fridricha, přechází město do rukou německých knížat.

Olešnice se stala znovu součástí Polska až po roce 1945. Po skončení II. světové války opustilo města většina původního německého obyvatelstva (počet obyvatel klesl z 18.138 v roce 1939 na 4.246 v roce 1946).

Dnešní Olešnica má 40 000 obyvatel, je významným průmyslovým a hospodářským centrem regionu. Mezi největší podniky patří továrny na výrobu obuvi a plastových součástí automobilů, vybudované ze účasti zahraničního kapitálu.

Partnerská smlouva byla podepsána na radnici polského města Olešnica ve dnech 12. - 13. 2. 1998. Krátce po podpisu partnerské smlouvy byly projednány konkrétní podoby spolupráce, zejména v kulturní a sportovní oblasti.

Poslední úprava: 13. 04. 2010 - 10:35, PragueBest

 Tisk