Příběh chrudimské májky: Od květnového nebe k táborovému ohni

Byla ozdobou jarní oslavy. Symbol života, tradice i lidské pospolitosti. Když se 1. května vztyčila na Resselově náměstí, málokdo tušil, že ji čeká víc než jen několik týdnů v centru města. A přece – díky jednomu nápadu se její příběh proměnil v inspirativní cestu napříč časem i místy.

Za vším stál záchranář a táborník Lukáš Michálek a s ním člověk, který má pro podobné nápady cit – starosta František Pilný. Společně přišli s myšlenkou, že májka nemusí končit jako odpad, ale může dál rozdávat radost. A tak se zrodil plán: část májky bude využita jako poutač pro Loutkářskou Chrudim, zbytek poputuje na dětský tábor jako dřevo pro slavnostní oheň.

Technické služby si s tím poradily jako vždy s přehledem. Nejprve proběhlo seříznutí májky – citlivě, precizně, s respektem k tradici. Dolní část májky zůstala stát na náměstí a pyšně nesla plakát 74. ročníku slavného festivalu. Po jeho skončení se metrové kulány odvezly do zázemí, kde čekaly na svou další roli.

A ta přišla v červenci. Dřevo z májky dorazilo do Heroltic u Tišnova, do rekreačního střediska Šárka, kde se od 13. do 26. července konal letní Tábor pro děti Chrudim. Téma? „Vikingové – drancování ostrova!“ Ideální chvíle na zapálení pořádného táborového ohně.

Když zapadlo slunce a plameny se rozhořely, začalo se zpívat, vyprávět a snít. Děti si ani nemusely uvědomit, že dřevo, které je hřálo, stálo ještě před pár týdny uprostřed jejich města. Ale ten, kdo příběh májky znal, věděl, že je to krásné a důstojné rozloučení.

Májka tak završila svou cestu – od slavnostního vztyčení, přes kulturní službu až po chvíle, kdy znovu spojila lidi v kruhu, u ohně. Kruh se uzavřel.

A co příště?

Nechme se překvapit. Ale pokud zůstane u kormidla stejný tým, jedno je jisté: příběhy budou pokračovat a Chrudim zůstane městem, kde se tradice spojují s nápady – a kde i kus dřeva může prožít dobrodružství na tři dějství.